Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Symbióza  přírody a architektury v Černošicích


 

Poloha v členitém terénu nad řekou učinila v minulosti z Černošic letovisko, kde si nechali stavět svá letní sídla jedinečných architektonických kvalit pražští průmyslníci a podnikatelé. Zavedení železnice zajistilo dobrou dostupnost této malebné lokality a během několika desetiletí tu podél Berounky vyrostly honosné vily, mnohé z dílny věhlasných českých architektů, například Jana Kotěry, Karla Štipla, Antonína Pfeiffera, Františka Roitha, Karla Stráníka, Jaroslava Fröhlicha a dalších. Vznikl tak jedinečný architektonický celek, jehož hodnota je umocněna citlivým zasazením vil do členitého terénu a řešením rozlehlých zahrad. Některé z impozantních staveb byly zapsány do seznamu kulturních památek.

Pokud se rozhodneme s výletem začít u černošického nádraží, stačí pohlédnout na ulici Dr. Janského, která vede podél trati do Mokropes. Komplex hotelu Kazín, dříve známý pod původním názvem Kulhavý (podle majitelů), byl postaven v roce 1909. Proslavil se mnoha kulturními podniky, které se od počátku pořádaly v rozlehlém sále, a příjemnou zahradní restaurací. Stín kaštanů a pod nimi půvabné stolečky s ubrusy lákaly kolemjdoucí a jedoucí vlakem patrně více než vozy, které jsou tu dnes zaparkované před čínskou restaurací.

Stejně rušným životem se žilo i v protějším hotelu Slánka, jehož původ sahá až do 14. století. Podle některých pramenů se právě tady zastavovala císařská družina při cestě na Karlštejn. Dnešní podoba usedlosti pochází z 2.pol. 19. století. Její součástí byl klasicistní hostinec a secesní taneční sál.

Dům od Miroslava StöhraHistorizující dům od Miroslava Stöhra

Na ulici Dr. Janského směrem do Mokropes spatříme po pravé straně dům napodobující švýcarský styl, který je pozoruhodnou ukázkou historismu s vlivy počínající secese. Vznik stavby souvisí s pražskou Národopisnou výstavou, po jejímž skončení byla přenesena (pouze dřevěné konstrukce) a opět postavena v Černošicích v roce 1899. Nad datací hlavního průčelí jsou v kruhovém poli obklopeném štukovým listovím iniciály původního majitele domu PM. Autorství stavby je připisováno staviteli a architektu Miroslavu Stöhrovi (1859-1929). Miroslav Stöhr vystudoval pozemní stavitelství na české technice v Praze. Od roku 1894 působil jako stavitel v Praze. Vedle stavitelských prací jsou známy u několika málo staveb i jeho nákresy a projekty. Ve své rané tvorbě čerpal z všeobjímajícího proudu historismu, po roce 1900 se přiklonil k secesi.
Černošický zděný výrazně členitý dům je zasazen do rozlehlé zahrady, v níž vyniká a plně se rozvíjí teatrálnost díla s převažujícími dřevěnými stavebními prvky přičleněnými ke hmotě stavby a vyřezávanými detaily. Zahradnímu průčelí s vchodem do domu předstupuje dřevěná krytá veranda, na kterou v patře částečně navazuje otevřená pochozí pavlač. Dominantní je zde střední část vestavěné dřevěné konstrukce, která je v patře završena sedlovou stříškou s polovalbou. Hmotu hlavního průčelí s přízemním prosklenným arkýřem vyvažuje po straně střechy úzká věžička zakončená cibulovou stříškou.
Dům je v exteriéru i interiéru dochován v autentické podobě.  
 

Základní umělecká školaRaně secesní Zemanův letohrádek

Střední ulice nabízí pohled hned na několik architektonických skvostů,  vila pro Aloise Zemana v raně secesním stylu architekta Osvalda Polívky, kterou lze též spatřit z vlaku, je od roku 2002 sídlem Základní umělecké školy. Originálně pojatá a svým charakterem vzácná, raně secesní stavba je důležitým vývojovým článkem nejen v Polívkově díle, ale i v dějinách české moderní architektury. Pro její vývoj bylo podstatné, že architekt, který se podílel na projektu Obecního domu (1903) a je autorem domu Topičova nakladatelství v Praze (do 1908), dospěl z vlastních stylových zdrojů vycházejících z novorenesance a novobaroka k secesnímu stylu. Vedle vytříbených architektonických detailů (segmentové štíty s pylony, původní okna a dveře s výškově rozmanitými okenními tabulkami, tvar rozměrného okna zakončeného půlkruhem, plastická vpadlá pole, okrasná profilovaná římsa apod.) byla omítka domu opatřena malovanými stylizovanými vegetabilními motivy, na které však nebyl při nedávné rekonstrukci brán zřetel. Spojitost a souhra těchto detailů tak byla potlačena a jednotlivá průčelí, v určitých místech přímo vázána na malovaný omítkový dekor, ochuzena.Nejreprezentativnější z celého objektu je východní průčelí směřující do dolní části zahrady s předstupující apsidou a zdobným kovovým zábradlím se stylizovanými rostlinnými motivy. Necitlivými úpravami nebyla naštěstí porušena čistota původního výrazu této působivé a elegantní architektury. Dochovaly se též zbytky starého oplocení ukončující zahradu v její dolní partii. Vila je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek.

 

Roithova vilaRodinný dům od Františka Roitha

Podobu Černošic z hlediska urbanismu a „modernosti“ architektury spoluvytvářela řada předních architektů své doby. Patřil mezi ně i pražský architekt a urbanista František Roith (1876-1942), jeden z významných představitelů geometrické moderny v české architektuře. Jeho dílo, stejně jako tvorbu mnoha českých nebo v českých zemích působících architektů, ovlivnil věhlasný architekt a profesor vídeňské Akademie Otto Wagner. Pro Černošice Roith navrhl v letech 1909-1917 pět rodinných domů, z nichž ty nejhodnotnější nevhodnými stavebními úpravami pozbyly svůj původní ráz a originalitu. Na druhou stranu příkladnou péčí současných majitelů je v původní podobě dochovaná rodinná letní vila v ulici Dr. Janského, kterou Roith projektoval pro Dr. Gutha v roce 1913. Stavba včetně vnitřního zařízení, zahrady, chodníčků, plotů a studny na parní čerpadlo vznikla ve velmi krátkém časovém úseku - od června do září 1913. Exteriér vily, od roku 1987 evidovaný v Ústředním seznamu kulturních památek, se vyznačuje jednoduchým a decentním hmotovým rozvržením s důrazem na střed hlavního průčelí s členěním apsidy a dvoukřídlého schodiště a jemnou markýzu nad vstupními dveřmi bočního průčelí s prosklenými stupňovitými okraji. Naproti tomu v interiéru vyniká promyšlenost disposičního uspořádání stavby s originálním sepětím jednotlivých detailů (schodišťová hala s mírně prohnutým dřevěným zábradlím a lehce vypouklé stěny se třemi obdélnými okny vyplněnými mnoha skleněnými tabulkami nebo oválné vitrajové barevné okénko). Dochována jsou všechna původní okna a dveře včetně jednoho původního svítidla, místy původní podlahy i zabudované skříně. Z architektem navrženého mobiliáře se částečně dochovalo zařízení dámské ložnice s dřevěnou postelí s prohnutými úseky opěradla v místech pod oválným oknem.

 

Fröhlichova vilaV blízkosti secesního Zemanova letohrádku narazíme na  Fröhlichovu letní vilu, kterou projektoval věhlasný architekt Jan Kotěra, považovaný za zakladatele české architektonické moderny. Na této rané Kotěrově stavbě jsou patrné vlivy soudobé anglické architektury  s tradiční českou lidovou tvorbou. V Černošcích spatříme ještě jeho další díla, z nichž nejvýznamnější je vila postavená v letech 1908-1909 pro ředitele královédvorských železáren Emila Kratochvíla.

 

Kratochvílova vila od Jana Kotěry

Kratochvílova vilaMezi nejvýznamnější černošické stavby patří Kratochvílova vila v Karlštejnské ulici postavená v letech 1908-9 podle projektu zakladatele české moderní architektury architekta Jana Kotěry. Reprezentuje architektovu vrcholnou tvůrčí etapu ve stylu tzv. geometrické moderny. Stavebníkem byl ředitel králodvorských železáren Emil Kratochvíl, proslulý mecenáš umění. V novém domě však bydlel jen krátce, zemřel v roce 1910. Pro železárny v Králově Dvoře navrhl Kotěra školu (1908) a dělnickou kolonii (1920). Pro Černošice na popud Emila Kratochvíla vypracoval plány na stavbu české školy, která se však nerealizovala.
V architektuře Kratochvílovy vily jsou patrné vlivy anglické vilové zástavby a vídeňského neoklasicismu. Příznačným rysem je též užití režného zdiva, jehož syrovou skladbou obkladu fasád se odlišuje od soudobých zahraničních vzorů. Vídeňský ráz vily je dán především celkovým pojetím stavby v duchu neoklasicistního venkovského zámečku s mohutnou střechou. Podle původního plánu měla být v exteriéru i figurální sochařská výzdoba. Z interiéru je nejdůležitějším prvkem vnitřní prostorová dispozice rozvíjející se kolem rozlehlé schodišťové haly s patrovou terasou. Součástí výzdoby vedle dřevěných uměleckořemeslných prvků haly je nástropní geometrická malba laděná v tmavších barevných tónech (nyní překryta přelepem). Originálně řešena je prosvětlená místnost (ateliér) v patře, která obsahuje na svou dobu moderní konstrukci s užitím dvojskla. Vila je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek.
 

Hořejšova vilaHořejšova vila

K nejhodnotnějším černošickým architektonickým skvostům, přesahujícím hranici města, patří funkcionalistický dům v  Karlštejnské ulici z počátku 30. let minulého století. Svou uměleckou a estetickou úrovní se řadí ke zlatému fondu české meziválečné architektury. Pro svou rodinu jej vyprojektoval architekt Miloš Hořejš a ke spolupráci si přizval spolužáka architekta Karla Štipla. Hořejš absolvoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde učil i Josip Plečnik. Právě u něj získal průpravu dobře rozpoznatelnou v jeho dílech, které nesou osobitý a originální ráz a půvab. Černošická vila odráží Plečnikův vliv ve vlajkovém stožáru i dynamickém jižním průčelí se zimní zahradou kontrastujícím se střídmou severní stranou. Vedle dnes architektovou rodinou příkladně udržované a v původní podobě dochované černošické vily navrhoval Hořejš spolu se Štiplem ještě dům v Čelákovicích a stavby v Dejvicích a na Novém městě v Praze. Po únoru 1948 byl Hořejš z politických důvodů vězněn a poté se již ke své práci vrátit nemohl. Odborníci navíc nedávno zjistili, že jeho stavby byly připisovány jiným architektům (Štiplovi či Stráníkovi). Hořejšova rodina zakoupila rozlehlý pozemek se starším domem v Černošicích v roce 1916. Část domu byla začleněna do nově navrhované stavby. Úpravy hektarové zahrady podle projektu architekta Kotrbatého probíhaly současně s novostavbou. Postupně tak vznikla okrasná zahrada v kombinaci s užitkovou částí a sadem. Vedle zbytku romantické zahrady, neboť pozemek byl v totalitní době rozdělen, k domu patří skleník, objekt pro vodní čerpadlo a oplocení, což tvoří působivý a památkově hodnotný celek. Vila je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek.


Stáníkova vilaFunkcionalistický letní dům od Karla Stráníka

Za jednu z nejvýznamnějších staveb přesahující svým významem hranice města je považována funkcionalistická letní vila v Poštovní ulici z 20. let 20. století od pražského architekta Karela Stráníka (1899-1978), absolventa Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství v Praze. Brzy po studiích, v roce 1925, odjel Stráník se svým přítelem, sochařem Bedřichem Stefanem, do Paříže, kde oba působili v ateliéru Le Corbusiera (1887-1965). Tento švýcarsko-francouzský architekt, designér, grafik a teoretik (vlastním jménem Ch. E. Jeanneret) patří k nejvýraznějším osobnostem moderní architektury ovlivňujícím a inspirujícím generace architektů.

Po návratu z Paříže předvedl Stráník své projekty na 3. výstavě spolku Devětsil v roce 1926, kde se seznámil s bratry Jaroslavem a Janem Novákovými, mladými nadšenci pro moderní architekturu a umění. Ti Stráníka požádali o projekt přestavby svého staršího letního domu v Černošicích v duchu zásad moderní architektury. Měl ukázat, čemu se u Le Corbusiera naučil. Letní vila byla realizována v roce 1929 a čistotou a precizností detailů exteriéru i interiéru je hodnocena jako nejzdařilejší a nejzajímavější ohlas v českém prostředí na Le Corbusierovský purismus 20. let 20. století. Typicky Corbusierovský je motiv terasy vříznuté do nároží s kombinací plného a trubkového zábradlí a využití Thonetek v interiéru. S vilou souvisí i zahrada poukazující svým zajímavým rozvržením na dobrého zahradního architekta. Vila je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek  a je pozoruhodná zejména skrytým zahradním průčelím a originálně vkomponovaným interiérem, je autenticky dochovaná s minimálními pozdějšími úpravami.

Samuelův letohrádekLetohrádek pražského advokáta Samuela

Do projektu Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentace a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století byla zařazena mezi sto nejhodnotnějších staveb města Černošice také honosná vila č. p. 401 v ulici Dr. Janského. Letohrádek v eklektickém stylu si nechal postavit Dr. Samuel, advokát z Prahy. Přízemní rodinný dům se suterénem a obytným podkrovím stavěl místní mistr zednický z Horních Mokropes Jan Tůma od října roku 1903 do června roku 1904. Jan Tůma vystavěl mimo jiné také vilu č. p. 117 v Dobřichovicích, kterou projektoval pro známého pražského nakladatele a knihkupce Františka Topiče. Místní stavitel Václav Majer je podepsán pod pozdějšími plány přístavby prosklené verandy Samuelova letohrádku z roku 1915 při bočním průčelí na severní straně. Další úpravy verandy byly uskutečněny na konci dvacátých let 20. století.  Fasády vily jsou zdobeny bohatým historizujícím dekorem. V hlavním symetrickém průčelí předstupuje převýšený polygonální rizalit se samostatnou mansardovou stříškou s trojlistě ukončeným vikýřkem a vázou ve vrcholu. Kompozici fasády rozehrává kombinace četných štukových detailů jako pilastry, lisénové rámce, omítková rustika, zdobné římsy, volutový dekor, mušle, dívčí maskarony, kartuše, klenáky, vázy a dekorované vikýře. Dům, který si uchoval podobu z doby svého vzniku, doplňuje též původní kované oplocení na kamenné podezdívce, se zděnou pilířovou bránou a mřížovými vraty s nástavcem. Hlavní průčelí letohrádku dotvářela architektonicky rozvržená okrasná zahrada, jak je zřejmé na historických fotografiích. Reprezentativní letohrádek, situovaný při železniční trati, i dnes upoutává pozornost cestujících při výhledech z vlaku.

Dům Jana ŠtětkyRodinný dům Jana Štětky  

Přízemní dům patrně s obytným podkrovím.Dům je zděný omítnutý, výrazně členitý, s bohatým historizujícím štukovým dekorem. Důraz hlavního průčelí je kladen na krajní převýšený rizalit, vybíhající ze střechy domu a zakončený samostatnou stříškou s cibulovou bání. Fasády jsou členěny četnými balkóny a verandou s balustrovým zábradlím. Střecha je mansardová, zdobená vikýři. Krytinu tvoří tašky a prejzy. Mimořádně hodnotný je vedle exteriéru zejména interiér s intaktně dochovaným reprezentačním přízemím. Za zmínku stojí zejména dveře s vyřezávanými supraportami, štukový dekor, malované stěna jedné z místností s květinami a ptáky, zdobné táflování, ještě původní vybavení koupelny, svítidla, vestavěný nábytek, kované doplňky, veranda s kovovými okny, křížovou klenbou, pilastry a dveřmi s kovanou mřížkou s iniciálami JS, původní dlažba, dále kované zábradlí schodiště, či stupně schodů ze sliveneckého mramoru vedoucí do sklepa. Součástí domu je též architektonicky řešená zahrada a oplocení s pilířovou bránou a mřížovými vraty s kovaným zdobným nástavcem s iniciálami JS. Jedná se o mimořádně hodnotný historizující dům se zahradou a oplocením, dochovaný v autentickém stavu. Vzácně dochovaný je reprezentativní interiér přízemí s mnoha původními prvky a detaily. Dům patří mezi přední stavby města Černošic.

HájovnaMyslivna Na Stráži v Horních Černošicích

Pozoruhodnou stavbou Horních Černošic je památkově chráněná hájovna Na Stráži stojící severozápadně od města u lesní cesty. Název napovídá, že tu kdysi byla střežena zemská stezka. Hájovnu si v roce 1924 nechal postavit majitel zbraslavského panství - podnikatel a mecenáš Cyril rytíř Bartoň z Dobenína. Autorství projektu bývá připisováno význačnému architektu slovenského původu Dušanu Jurkovičovi, a to podle osobitého charakteru stavby ovlivněné lidovým stavitelstvím a v souvislosti s jeho činností pro Bartoně v Novém Městě nad Metují a na Zbraslavi. Pod původní plánovou dokumentací myslivny je podepsán pražský stavitel Otakar Nypl (Nyppl, Nýpl), který v letech 1909-11 realizoval Jurkovičovi návrhy na přestavbu zámku v Novém Městě nad Metují a podílel se na obnově někdejšího konventu na Zbraslavi v roce 1924.
Stavba myslivny byla započata 31. 7. 1924 a „dokončena ve stavu obývatelném dne 20. října 1924“. Architektura s užitím přírodního materiálu je založena na souhře řezbářských motivů, detailů a živé barevnosti. Reprezentativnost stavby s odkazem na majitele zbraslavského panství určují jeho iniciály CBD ve štítu kolem oválných oken a deska s erbem zasazená v kamenné podezdívce. Pod erbem je okenní otvor s mříží s letopočtem 1924.

Vila Františka Myšky

Vila AndělaReprezentativní stavbu, situovanou v údolí řeky Berounky v blízkosti vlakové zastávky Černošice, představuje vila Anděla (foto: Wikipedia). Vilu si nechal postavit František Myška se svou ženou Andělou, po které bylo letní sídlo pojmenováno. Pod plánovou dokumentací z roku 1910 se podepsal Josef Klouda, mistr zednický v Praze-Žižkově. V Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách je stručná zmínka o Josefu Kloudovi a jeho dvou pražských stavbách z období první republiky. Rok počátku výstavby černošické vily „1910“ je ztvárněn ve štukové kartuši nad portálem hlavního průčelí, obráceného k železničním kolejím. Stavba probíhala od května 1910 do dubna roku 1911. Konzervativní novobarokní charakter vily doplňují secesní prvky v exteriéru (ozdobná markýza nad portálem, dřevěné výplně oken) a především v interiéru (schodiště ze sliveneckého mramoru se secesním kovovým zábradlím, původní dlažba). Hodnotu architektonicky kvalitní stavby s bohatou štukovou dekorací zvyšuje skutečnost, že se dochovala z velké části v původním stavu (vzhledem k citlivé obnově a příkladné péči potomků původního majitele).

Budova sokolovny od architekta FröhlichaPokračovat bychom mohli dalšími významnými stavbami – budovou sokolovny architekta Fröhlicha, bývalým hotelem Klán nebo vilou Sakrabonie ve Vrážské ulici, spjatá především s dřívější majitelkou domu Marií Fischerovou-Kvěchovou, známou ilustrátorkou knih pro děti. Kromě této malířky oslovilo kouzlo Černošic i další významné osobnosti, pro něž se stalo malé městečko poblíž Prahy jejich domovem. Patří k nim MUDr. Jan Janský, objevitel krevních skupin, fotograf Vilém Heckel nebo herec Ferenc Futurista.

 

 

 

 



 

Za tuto stránku odpovídá P. Blaženín