Černošice
Černošice

Černošické vily

Symbióza  přírody a architektury v Černošicích


Poloha v členitém terénu nad řekou učinila v minulosti z Černošic letovisko, kde si nechali stavět svá letní sídla jedinečných architektonických kvalit pražští průmyslníci a podnikatelé. Zavedení železnice zajistilo dobrou dostupnost této malebné lokality a během několika desetiletí tu podél Berounky vyrostly honosné vily, mnohé z dílny věhlasných českých architektů, například Jana Kotěry, Karla Štipla, Antonína Pfeiffera, Františka Roitha, Karla Stráníka, Jaroslava Fröhlicha a dalších. Vznikl tak jedinečný architektonický celek, jehož hodnota je umocněna citlivým zasazením vil do členitého terénu a řešením rozlehlých zahrad. Některé z impozantních staveb byly zapsány do seznamu kulturních památek.

Online mapa místních národních kulturních památek a další významných staveb

Pokud se rozhodneme s výletem začít u černošického nádraží, stačí pohlédnout na ulici Dr. Janského, která vede podél trati do Mokropes. Komplex hotelu Kazín, dříve známý pod původním názvem Kulhavý (podle majitelů), byl postaven v roce 1909. Proslavil se mnoha kulturními podniky, které se od počátku pořádaly v rozlehlém sále, a příjemnou zahradní restaurací. Stín kaštanů a pod nimi půvabné stolečky s ubrusy lákaly kolemjdoucí a jedoucí vlakem patrně více než vozy, které jsou tu dnes zaparkované před čínskou restaurací.

Stejně rušným životem se žilo i v protějším hotelu Slánka, jehož původ sahá až do 14. století. Podle některých pramenů se právě tady zastavovala císařská družina při cestě na Karlštejn. Dnešní podoba usedlosti pochází z 2.pol. 19. století. Její součástí byl klasicistní hostinec a secesní taneční sál.

Kulturní památky

Raně secesní Zemanův letohrádek
letohrádekLetohrádek ve Střední ulici čp. 403 projektoval v letech 1902–1903 pro Aloise Zemana známý pražský architekt Osvald Polívka (1859–1931). V současnosti zde sídlí Základní umělecká škola Černošice. Originálně pojatá a svým charakterem vzácná, raně secesní stavba je důležitým vývojovým článkem nejen v Polívkově díle, ale i v dějinách české moderní architektury. Pro její vývoj bylo podstatné, že architekt, který se podílel na projektu Obecního domu (1903) a je autorem domu Topičova nakladatelství v Praze (do 1908), dospěl z vlastních stylových zdrojů vycházejících z novorenesance a novobaroka k secesnímu stylu. Vedle vytříbených architektonických detailů (segmentové štíty s pylony, původní okna a dveře s výškově rozmanitými okenními tabulkami, tvar rozměrného okna zakončeného půlkruhem, plastická vpadlá pole, okrasná profilovaná římsa apod.) byla původní omítka domu opatřena malovanými stylizovanými vegetabilními motivy. Nejreprezentativnější z celého objektu je východní průčelí směřující do dolní části zahrady s předstupující apsidou a zdobným kovovým zábradlím se stylizovanými rostlinnými motivy. Stále je patrná čistota původního výrazu této působivé a elegantní architektury. Dochovaly se též zbytky starého oplocení ukončující zahradu v její dolní partii.

 

Fröhlichova letní vila
Frohlichova vila Letní vilu známého dekoratéra interiérů Františka Fröhlicha ve Střední ulici čp. 360 projektoval v letech 1902–1903 proslulý architekt Jan Kotěra. Vila patří ke Kotěrovým raným dílům, ve kterých originálním způsobem skloubil vliv soudobé anglické vilové architektury s tradiční českou lidovou tvorbou. Tyto stavby zajišťovaly majitelům vysoký komfort bydlení a svým charakterem s použitím dřevěných stavebních konstrukcí, řezbářských detailů nebo jemného malovaného florálního dekoru přibližovaly spojení člověka s přírodou. Dojem umocňovala okolní architektonicky rozvržená zahrada. Lyrismus a půvab Fröhlichovy vily spočívá zejména v jemné dekoraci fresek exteriéru s motivy květinových festonů, které podle Kotěrova návrhu namaloval sám majitel domu.V Černošicích spatříme ještě jeho další díla, z nichž nejvýznamnější je vila postavená v letech 1908-1909 pro ředitele královédvorských železáren Emila Kratochvíla.

 

Rodinný dům od Františka Roitha
Rodinný dům od Františka RoithaPodobu Černošic z hlediska urbanismu a „modernosti“ architektury spoluvytvářela řada předních architektů své doby. Patřil mezi ně i pražský architekt a urbanista František Roith (1876-1942), jeden z významných představitelů geometrické moderny v české architektuře. Jeho dílo, stejně jako tvorbu mnoha českých nebo v českých zemích působících architektů, ovlivnil věhlasný architekt a profesor vídeňské Akademie Otto Wagner. Pro Černošice Roith navrhl v letech 1909 - 1917 pět rodinných domů. V původní podobě je dochovaná rodinná letní vila v ulici Dr. Janského, kterou Roith projektoval pro Dr. Gutha v roce 1913. Stavba včetně vnitřního zařízení, zahrady, chodníčků, plotů a studny na parní čerpadlo vznikla ve velmi krátkém časovém úseku - od června do září 1913. Exteriér vily, od roku 1987 evidovaný v Ústředním seznamu kulturních památek, se vyznačuje jednoduchým a decentním hmotovým rozvržením s důrazem na střed hlavního průčelí s členěním apsidy a dvoukřídlého schodiště a jemnou markýzu nad vstupními dveřmi bočního průčelí s prosklenými stupňovitými okraji. Naproti tomu v interiéru vyniká promyšlenost disposičního uspořádání stavby s originálním sepětím jednotlivých detailů (schodišťová hala s mírně prohnutým dřevěným zábradlím a lehce vypouklé stěny se třemi obdélnými okny vyplněnými mnoha skleněnými tabulkami nebo oválné vitrajové barevné okénko). Dochována jsou všechna původní okna a dveře včetně jednoho původního svítidla, místy původní podlahy i zabudované skříně. Z architektem navrženého mobiliáře se částečně dochovalo zařízení dámské ložnice s dřevěnou postelí s prohnutými úseky opěradla v místech pod oválným oknem.

 

Kratochvílova vila od Jana Kotěry
Mezi nejvýznamnější černošické stavby patří Kratochvílova vila v Karlštejnské ulici čp. 282 postavená v letech 1908-1909 podle projektu zakladatele české moderní architektury architekta Jana Kotěry.  Reprezentuje architektovu vrcholnou tvůrčí etapu ve stylu tzv. geometrické moderny. Stavebníkem byl ředitel královédvorských železáren Emil Kratochvíl, proslulý mecenáš umění. V architektuře Kratochvílovy vily jsou patrné vlivy anglického domu a vídeňského neoklasicismu. Příznačným rysem je užití režného zdiva, jehož syrovou skladbou obkladu fasád se odlišuje od soudobých zahraničních vzorů. Z interiéru je nejdůležitějším prvkem vnitřní prostorová dispozice rozvíjející se kolem rozlehlé schodišťové haly s patrovou terasou. Součástí výzdoby vedle dřevěných uměleckořemeslných prvků haly je nástropní geometrická malba laděná v tmavších barevných tónech (nyní překryta přelepem). Originálně řešena je prosvětlená místnost (ateliér) v patře, která obsahuje na svou dobu moderní konstrukci s užitím dvojskla. Koncem 90. let 20. století byla tato vila v havarijním stavu a následně prošla citlivou rekonstrukcí v režii současných majitelů. Její výsledek i celkový dojem objektu i jeho bezprostředního okolí je odborníky vysoce hodnocen.

 

Hořejšova vila
Hořejšova vilaK nejhodnotnějším černošickým architektonickým skvostům, přesahujícím hranici města, patří funkcionalistický dům v  Karlštejnské ulici z počátku 30. let minulého století. Funkcionalistický letní dům továrníka Ferdinanda Hořejše v Karlštejnské ulici čp. 274 z let 1932–33 je uznávaným architektonickým skvostem. Uměleckou a estetickou úrovní se řadí ke zlatému fondu české meziválečné architektury. Pro svou rodinu jej projektoval architekt Miloš Hořejš, který si ke spolupráci přizval Karla Štipla, svého spolužáka ze speciálky architektury Josipa Plečnika na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Právě u Plečnika získal průpravu dobře rozpoznatelnou v jeho dílech, které nesou osobitý a originální ráz a půvab. Černošická vila odráží Plečnikův vliv ve vlajkovém stožáru i dynamickém jižním průčelí se zimní zahradou kontrastujícím se střídmou severní stranou. Vedle dnes architektovou rodinou příkladně udržované a v původní podobě dochované černošické vily navrhoval Hořejš spolu se Štiplem ještě dům v Čelákovicích a stavby v Dejvicích a na Novém městě v Praze. Po únoru 1948 byl Hořejš z politických důvodů vězněn a poté se již ke své práci vrátit nemohl. Odborníci navíc nedávno zjistili, že jeho stavby byly připisovány jiným architektům (Štiplovi či Stráníkovi). Hořejšova rodina zakoupila rozlehlý pozemek se starším domem v Černošicích v roce 1916. Část domu byla začleněna do nově navrhované stavby. Úpravy hektarové zahrady podle projektu architekta Kotrbatého probíhaly současně s novostavbou. Postupně tak vznikla okrasná zahrada v kombinaci s užitkovou částí a sadem. Vedle zbytku romantické zahrady, neboť pozemek byl v totalitní době rozdělen, k domu patří skleník, objekt pro vodní čerpadlo a oplocení, což tvoří působivý a památkově hodnotný celek.

 

Myslivna Na Stráži v Horních Černošicích
MyslivnaHájovna Na Stráži čp. 351 stojí severozápadně od města u lesní cesty. Název napovídá, že tu kdysi byla střežena zemská stezka. Zdejší myslivnu si v roce 1924 nechal postavit majitel zbraslavského panství – podnikatel a mecenáš Cyril rytíř Bartoň z Dobenína. Stavba svým stylem odkazuje k osobitému dílu architekta slovenského původu Dušana Jurkoviče. Pod původní plánovou dokumentací myslivny je však podepsán pražský stavitel Otakar Nypl, který pro Bartoně z Dobenína realizoval Jurkovičovy návrhy na přestavbu zámku a zahrady v Novém Městě nad Metují a opravu někdejšího konventu na Zbraslavi. Stavba myslivny byla započata 31. 7. 1924 a „dokončena ve stavu obývatelném dne 20. října 1924“. Architektura s užitím přírodního materiálu je založena na souhře řezbářských motivů, detailů a živé barevnosti. Reprezentativnost stavby s odkazem na majitele zbraslavského panství určují jeho iniciály CBD ve štítu kolem oválných oken a deska s erbem zasazená v kamenné podezdívce. Pod erbem je okenní otvor s mříží s letopočtem 1924.

 

Funkcionalistický letní dům od Karla Stráníka
Vila architekta StraníkaFunkcionalistickou letní vilu v Poštovní ulici z roku 1929 projektoval architekt Karel Stráník (1899–1978). Brzy po studiích, v roce 1925, odjel Stráník se svým přítelem, sochařem Bedřichem Stefanem, do Paříže, kde oba působili v ateliéru Le Corbusiera (1887-1965). Tento švýcarsko-francouzský architekt, designér, grafik a teoretik (vlastním jménem Ch. E. Jeanneret) patří k nejvýraznějším osobnostem moderní architektury ovlivňujícím a inspirujícím generace architektů. Po návratu z Paříže předvedl Stráník své projekty na 3. výstavě spolku Devětsil v roce 1926, kde se seznámil s bratry Jaroslavem a Janem Novákovými, mladými nadšenci pro moderní architekturu a umění. Ti Stráníka požádali o projekt přestavby svého staršího letního domu v Černošicích v duchu zásad moderní architektury. Měl ukázat, čemu se u Le Corbusiera naučil. Letní vila byla realizována v roce 1929 a čistotou a precizností detailů exteriéru i interiéru je hodnocena jako nejzdařilejší a nejzajímavější ohlas v českém prostředí na Le Corbusierovský purismus 20. let 20. století. Typicky Corbusierovský je motiv terasy vříznuté do nároží s kombinací plného a trubkového zábradlí a využití Thonetek v interiéru. S vilou souvisí i zahrada poukazující svým zajímavým rozvržením na dobrého zahradního architekta. Vila je pozoruhodná zejména skrytým zahradním průčelím a originálně vkomponovaným interiérem, je autenticky dochovaná s minimálními pozdějšími úpravami.

 

Další významné vily

Historizující dům od Miroslava Stöhra
Dům čp. 399 v ulici Dr. Janského je pozoruhodnou ukázkou historismu s vlivy počínající secese. Autorství stavby je připisováno staviteli a architektu Miroslavu Stöhrovi (1859–1929), který stavěl mimo jiné také pavilony na Všeobecné jubilejní zemské výstavě v roce 1891 a Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze v roce 1895. Je možné, že dřevěná konstrukce černošické stavby byla přenesena z Národopisné výstavy v Praze či spíše z Výstavy architektury a inženýrství v roce 1898 (nepotvrzeno). V hlavním průčelí vyniká datace roku 1899 a iniciály původního majitelky domu PM v kruhovémpoli, obklopeném štukovým listovím. Zděný, výrazně členitý dům je zasazen do rozlehlé zahrady, v níž vyniká a plně se rozvíjí teatrálnost díla s převažujícími dřevěnými stavebními prvky, přičleněnými ke hmotě stavby a vyřezávanými detaily. 

 

Letohrádek pražského advokáta Samuela
Vila advokáta SamuelaHonosnou vilu v ulici Dr. Janského čp. 401 v eklektickém stylu si nechal postavit JUDr. Alexius Samuel. Přízemní rodinný dům se suterénem a obytným podkrovím stavěl Jan Tůma, mistr zednický z Horních Mokropes od října 1903 do června 1904. Přízemní rodinný dům se suterénem a obytným podkrovím stavěl místní mistr zednický z Horních Mokropes Jan Tůma od října roku 1903 do června roku 1904. Jan Tůma vystavěl mimo jiné také vilu č. p. 117 v Dobřichovicích, kterou projektoval pro známého pražského nakladatele a knihkupce Františka Topiče. Místní stavitel Václav Majer je podepsán pod pozdějšími plány přístavby prosklené verandy Samuelova letohrádku z roku 1915 při bočním průčelí na severní straně. Další úpravy verandy byly uskutečněny na konci dvacátých let 20. století.  Fasády vily jsou zdobeny bohatým historizujícím dekorem. V hlavním symetrickém průčelí předstupuje převýšený polygonální rizalit se samostatnou mansardovou stříškou s trojlistě ukončeným vikýřkem a vázou ve vrcholu. Kompozici fasády rozehrává kombinace četných štukových detailů jako pilastry, lisénové rámce, omítková rustika, zdobné římsy, volutový dekor, mušle, dívčí maskarony, kartuše, klenáky, vázy a dekorované vikýře. Dům, který si uchoval podobu z doby svého vzniku, doplňuje též původní kované oplocení na kamenné podezdívce, se zděnou pilířovou bránou a mřížovými vraty s nástavcem. Hlavní průčelí letohrádku dotvářela architektonicky rozvržená okrasná zahrada, jak je zřejmé na historických fotografiích. Reprezentativní letohrádek, situovaný při železniční trati, i dnes upoutává pozornost cestujících při výhledech z vlaku.

 

Rodinný dům Jana Štětky 
Přízemní dům patrně s obytným podkrovím. Dům je zděný omítnutý, výrazně členitý, s bohatým historizujícím štukovým dekorem. Důraz hlavního průčelí je kladen na krajní převýšený rizalit, vybíhající ze střechy domu a zakončený samostatnou stříškou s cibulovou bání. Fasády jsou členěny četnými balkóny a verandou s balustrovým zábradlím. Střecha je mansardová, zdobená vikýři. Krytinu tvoří tašky a prejzy. Mimořádně hodnotný je vedle exteriéru zejména interiér s intaktně dochovaným reprezentačním přízemím. Za zmínku stojí zejména dveře s vyřezávanými supraportami, štukový dekor, malované stěna jedné z místností s květinami a ptáky, zdobné táflování, ještě původní vybavení koupelny, svítidla, vestavěný nábytek, kované doplňky, veranda s kovovými okny, křížovou klenbou, pilastry a dveřmi s kovanou mřížkou s iniciálami JS, původní dlažba, dále kované zábradlí schodiště, či stupně schodů ze sliveneckého mramoru vedoucí do sklepa. Součástí domu je též architektonicky řešená zahrada a oplocení s pilířovou bránou a mřížovými vraty s kovaným zdobným nástavcem s iniciálami JS. Jedná se o mimořádně hodnotný historizující dům se zahradou a oplocením, dochovaný v autentickém stavu. Vzácně dochovaný je reprezentativní interiér přízemí s mnoha původními prvky a detaily. Dům patří mezi přední stavby města Černošic.

 

Vila Františka Myšky
Reprezentativní stavbu, situovanou v údolí řeky Berounky v blízkosti vlakové zastávky Černošice, představuje vila Anděla. Vilu si nechal postavit František Myška se svou ženou Andělou, po které bylo letní sídlo pojmenováno. Pod plánovou dokumentací z roku 1910 se podepsal Josef Klouda, mistr zednický v Praze-Žižkově. V Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách je stručná zmínka o Josefu Kloudovi a jeho dvou pražských stavbách z období první republiky. Rok počátku výstavby černošické vily „1910“ je ztvárněn ve štukové kartuši nad portálem hlavního průčelí, obráceného k železničním kolejím. Stavba probíhala od května 1910 do dubna roku 1911. Konzervativní novobarokní charakter vily doplňují secesní prvky v exteriéru (ozdobná markýza nad portálem, dřevěné výplně oken) a především v interiéru (schodiště ze sliveneckého mramoru se secesním kovovým zábradlím, původní dlažba). Hodnotu architektonicky kvalitní stavby s bohatou štukovou dekorací zvyšuje skutečnost, že se dochovala z velké části v původním stavu.

 

Rodinný dům Jana Lhoty
Vila Jana LhotyVilu čp. 466 v ulici Zdeňka Lhoty si nechal postavit JUDr. Jan Lhota, advokát v Praze. Pod plánovou dokumentací z 28. srpna 1902 je podepsán méně známý pražský stavitel František Kalousek. Stavba probíhala od září 1902 do července 1903. Vila představuje přední ukázku doznívajícího historismu v černošické architektuře. Nejreprezentativněji působí portál hlavního vstupu s původními dřevěnými dveřmi s vyřezávaným dekorem a ozdobným kováním. Význam stavby umocňuje spojitost s právníkem Zdeňkem Lhotou, jedním z prvních českých civilních letců a průkopníkem československého letectví, po kterém je ulice podél železniční trati pojmenována.

 

Vila Jaroslava a Marie Morávkových 
Vila MorávkovýchVila čp. 798 v Karlické ulici je v odborné veřejnosti považována za jednu z architektonicky nejvýznamnějších staveb města Černošic. Funkcionalistickou vilu pro Jaroslava a Marii Morávkovy projektoval do 28. 6. 1938 známý moravský architekt Čestmír Šlapeta (1908 Frýdek-Místek –1999 Mnichov), žák slavného architekta Hanse Scharouna z umělecké akademie ve Vratislavi. Stavba probíhala od srpna 1938 do dubna 1939.

 

Budova sokolovny od architekta Jaroslava Fröhlicha
SokolovnaK architektonicky pozoruhodným stavbám města Černošic patří patrová samostatně stojící budova sokolovny čp. 263 od architekta Jaroslava Fröhlicha (1897–1986), žáka Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. Jaroslav Fröhlich byl sám aktivním členem zdejší sokolské jednoty. Po válce, kdy došlo k obnovení Sokola (založeného 7. 12. 1913), zastával funkci náčelníka Sokola Horní Černošice. Zpočátku, kdy ještě Sokolové neměli svou vlastní budovu, se cvičilo v místních hostincích. Významnou roli při přípravě stavby sokolovny sehrálo Družstvo pro vystavění tělocvičny Sokola v Černošicích. Projekt k budově sokolovny, který zahrnoval i kino (Bio Sokol), vypracoval v několika verzích architekt Jaroslav Fröhlich roku 1931 a 1932 s přísnějším funkcionalistickým pojetím. Stavbu provedl místní stavitel Josef Hakl. Ke slavnostnímu otevření sokolovny došlo 4. 6.1933. V současné je sokolovna centrem kulturního a společenského dění regionu. Nedávnou rekonstrukcí fasády budova ztratila bohužel trochu svůj půvab a plasticitu. Program na www.clubkino.cz

Za tuto stránku odpovídá P. Blaženín